Martina Hingisová, narozená 30. září 1980 v Košicích, tehdejším Československu, je jednou z nejvýraznějších a nejtalentovanějších tenistek své generace, jejíž kariéra byla poznamenána raketovým vzestupem, dominancí, zraněními, kontroverzemi i triumfálními návraty. Její jméno, které dostala po legendární Martině Navrátilové, se stalo synonymem pro inteligentní, precizní a strategický tenis, který se v éře silových hráček dokázal prosadit na absolutní vrchol. Martina, jejíž matka Melanie Molitorová byla profesionální tenistkou a trenérkou, se brzy přestěhovala do Švýcarska, kde strávila většinu svého dětství a kde se formovala její mimořádná sportovní dráha. Již v útlém věku projevovala mimořádný talent a zápal pro tenis, což ji předurčilo k velkým věcem.
Její profesionální kariéra začala v roce 1994, kdy jí bylo pouhých 14 let. Byla to doba, kdy se tenisový svět připravoval na příchod nové vlny mladých talentů, a Hingisová se rychle stala jednou z nejzářivějších hvězd. Již v roce 1996, ve věku 15 let a 9 měsíců, se zapsala do historie jako nejmladší vítězka Grand Slamu ve čtyřhře, když triumfovala na Wimbledonu po boku Heleny Sukové. Tento úspěch byl jen předzvěstí toho, co mělo přijít. Martina se vyznačovala neuvěřitelnou herní inteligencí, anticipací a schopností číst hru soupeřek, což jí umožňovalo kompenzovat menší fyzickou sílu oproti mnoha jejím konkurentkám. Její hra byla elegantní, technicky brilantní a plná variací, což z ní činilo fascinující podívanou.
Rok 1997 byl pro Martinu Hingisovou rokem absolutní dominance a nástupu na trůn světového tenisu. Ve věku pouhých 16 let a 3 měsíců se stala nejmladší vítězkou Grand Slamu ve dvouhře v otevřené éře, když ovládla Australian Open. Následovaly tituly na Wimbledonu a US Open, čímž se stala teprve čtvrtou hráčkou v otevřené éře, která získala tři Grand Slamy v jedné sezóně. Pouze na French Open jí unikl kalendářní Grand Slam, když ve finále prohrála s Ivou Majoliovou. Dne 31. března 1997 se stala nejmladší světovou jedničkou v historii ženského tenisu, a to ve věku 16 let a 6 měsíců. Její vláda na čele žebříčku trvala celkem 209 týdnů, což ji řadí mezi nejdelší v historii. Během své první éry na okruhu WTA získala celkem pět Grand Slamových titulů ve dvouhře (třikrát Australian Open, jednou Wimbledon, jednou US Open) a devět ve čtyřhře. Její rivalita s hráčkami jako Lindsay Davenportová, Monica Selešová, Steffi Grafová a později se sestrami Williamsovými definovala éru konce 90. let.
Martina Hingisová se spoléhala na svůj všestranný herní projev, který zahrnoval precizní podání, vynikající return, agresivní hru od základní čáry i skvělý cit pro síť. Její bekhend po lajně byl často zničující zbraň, a její drop shoty a loby dokázaly vyvést z míry i ty nejlepší obranářky. Mimořádně silná byla i ve čtyřhře, kde její taktické myšlení a skvělá souhra s partnerkami vedly k mnoha úspěchům. Nicméně, její kariéra nebyla bez překážek. Zranění kotníků ji začala trápit již v mladém věku a postupně se stala jedním z hlavních důvodů jejího prvního předčasného odchodu z profesionálního tenisu v roce 2003, kdy jí bylo pouhých 22 let. Mnozí si mysleli, že její éra je u konce.
Martina Hingisová se však ukázala být bojovnicí s nezdolnou vůlí. Po několika letech mimo kurty se vrátila v roce 2006, nejprve s velkým úspěchem na menších turnajích a brzy i na Grand Slamech. Její comeback byl především zaměřen na dvouhru a přinesl jí další turnajové tituly a návrat do top 10 světového žebříčku. Bohužel, její návrat byl poznamenán pozitivním testem na kokain v roce 2007, což vedlo k dvouletému zákazu činnosti a druhému ukončení kariéry. Ačkoliv Hingisová vždy popírala vědomé užití zakázané látky, tato událost vrhla stín na její jinak brilantní kariéru.
V roce 2013 se Martina Hingisová potřetí a tentokrát definitivně vrátila na kurty, tentokrát se však zaměřila výhradně na čtyřhru a smíšenou čtyřhru. A právě v této fázi kariéry znovu ukázala svůj výjimečný talent a vášeň pro hru. Spolu s partnerkami jako Sania Mirzaová či Chan Yung-jan (Latisha Chan) a partnery ve smíšené čtyřhře, jako jsou Leander Paes nebo Jamie Murray, získala další Grand Slamové tituly. Její taktická vyspělost a preciznost byly ve čtyřhře ještě výraznější a vedly k dominanci, která jí přinesla dalších deset Grand Slamových titulů (čtyři ve čtyřhře žen a šest ve smíšené čtyřhře). Byla to neuvěřitelná druhá kariéra, která potvrdila její status jako jedné z nejlepších deblistek všech dob. V roce 2017 oznámila svůj definitivní odchod z profesionálního tenisu po WTA Finals.
Martina Hingisová je členkou Mezinárodní tenisové síně slávy, kam byla uvedena v roce 2013. Její odkaz spočívá nejen v rekordních počtech titulů a týdnů na prvním místě, ale také v jejím jedinečném herním stylu, který dokázal kombinovat eleganci s efektivitou. Byla vzorem pro mnoho mladých hráček a její vliv na tenisový sport je nezpochybnitelný. Ačkoliv její kariéra byla plná vzestupů a pádů, její talent, houževnatost a láska k tenisu jí zajistily místo mezi legendami. Martina Hingisová navždy zůstane v paměti jako „švýcarská raketa“, která svým inteligentním tenisem dobyla svět.